|
V poslední době tuzemský tisk často opakuje, že si svým půvabem podmanila celou Itálii. Závistivý bulvár tvrdí, že dělá v kraji pod Alpami prostitutku. Pravdou je, že ji v zemi módy a fotbalu zná naprosto každý. Stačila nedlouhá pěší procházka centrem Milána, aby se za ALENOU ŠEREDOVOU (27) ohlédli všichni muži a většina žen. Nebylo to jen pro sexy křivky - zásluhou pravidelného účinkování ve sledovaném fotbalovém pořadu patří dnes v Itálii k nejpopulárnějším lidem.
Co přesně dnes v Itálii děláte?
Vystupuji v televizním pořadu Sportovní neděle, který běží na státní televizi RAI. Samozřejmě je to šíleně sledované jako všechno, co se týká fotbalu. Proto taky každá žena, která se objevuje v televizi v souvislosti s fotbalem, je mnohem populárnější než kterákoliv modelka, protože na fotbal se tady dívá úplně každý.
A jaká je vaše role v tomto pořadu?
Jde o pořad, který má svého moderátora, tři stálé hosty, z nichž jedním jsem já a pak dva sportovní novináři, a několik hostů proměnlivých, obyčejně jsou to trenéři nebo sportovci. V podstatě jde o diskusi na téma právě odehraných ligových zápasů, takže se bavíme třeba o tom, jestli ten a ten gól byl platný, nebo jestli měla, nebo neměla být pískána tahle penalta. V tuto chvíli jsem vlastně fotbalový novinář.
Proč zrovna vy?
Podobných pořadů je na italských televizích víc, všude se baví v podstatě o tomtéž. A tak oslovili mě -hlavně proto, abych přitáhla další diváky. To je tady normální - když chtějí zvýšit sledovanost obdobného pořadu, tak tam hodí nějakou ženskou.
Jako fotbalová novinářka byste tedy měla mít o tomto sportu určité povědomí ...
To není potřeba. Skutečných odborníků je tam hodně, všichni říkají totéž, zatímco já do jejich diskuse mohu vnést ženský pohled na fotbal. Já se o fotbal moc nezajímám, ale když vidím, že padl gól a nebyl to gól, tak to poznám.
Nejde ve vašem případě coby přítelkyně brankáře Juventusu Turín Gianluigiho Buffona o střet zájmů? Jak se příkladně vyjadřujete k výkonům Juventusu?
Většinou se snažím nevyjadřovat. Itálie je sice demokratický stát, ale pokud jde o fotbal, člověk by nikdy neměl říkat, co si myslí. Už se mi stalo, že když jsem něco poznamenala na adresu Juventusu, tak mi ze strany klubu bylo jasně naznačeno, že příště bude lepší, když budu mlčet.
Jak na vás produkce Sportovní neděle přišla? Co jste dělala předtím?
Mohli mě znát z loterie, což je dodneška nejsledovanější pořad v Itálii, kde se dá vyhrát i milión eur, což není málo peněz. Moderátorem byl tehdy jeden slavný komik, který se převlékal za nejrůznější osobnosti, a já dělala všechno, co bylo potřeba; nejčastěji jsem mu statovala, když předváděl nějaké gagy. Pak jsem taky losovala čísla, takže lidi, kteří vyhráli, mě milovali. Natočila jsem patnáct dílů a měli jsme sledovanost přes padesát procent. Hned po prvním díle jsem vylezla z hotelu a tam čekali lidi, kteří se se mnou chtěli vyfotit. Během jednoho večera jsem se stala známou po celé Itálii, najednou jsem byla ve všech novinách a časopisech. Pak jsem pracovala v jedné televizní soutěži, pak přišel první film, druhý film ... Můžu říct, že cokoliv jsem dělala, dopadlo dobře.
Vy jste tady, v Itálii, ovšem zkoušela hrát i divadlo ...
To mě bavilo ze všeho nejmíň. Tady se hraje jeden den na severu Itálie, druhý den na jihu, vzdálenosti jsou obrovské, takže je to fyzicky velice vyčerpávající. To jsem vydržela jen pět měsíců. Asi už jsem pohodlnější, ale já mám ráda práci, kde je všechno rychlé, kdy můžete spát každý večer doma ve své posteli, kde se vydělává daleko víc peněz. Třeba když točím v televizi, tak pro mě pošlou auto, když se točí mimo Turín, tak spím v hezkých hotelech, zatímco u divadla jsme spávali skoro pod stanem, řídili jsme sami, celou noc jsme byli na cestách, a ještě za to bylo strašně málo peněz. To se opravdu nedalo dlouho vydržet.
Jak vás braly zkušené herečky?
Jasně že ze začátku to žádnou dobrotu nedělalo. Tam byly ženské, které hrály divadlo třeba čtyřicet let, a najednou jsem přijela já, dostávala samé hlavní role a brala daleko víc peněz než ony. Ale díky tomu, že jsem s nimi absolvovala všechny ty noční cesty a spaní po příšerných hotelech, kde byl záchod na chodbě, tak se mnou ve finále žádný problém neměly.
Vy jste ovšem měla divadelní zkušenosti už z Prahy ...
V Čechách jsem hrála s Františkem Ringo Čechem, ale za prvé tam se mnou byla Kateřina Kornová, která musela být vždycky tou nejlepší, takže nejdřív mě začala nechtít ona, pak jsem dostala nabídky určitého typu, které jsem odmítla. Nakonec jsem byla vyhozena. Já se cítila jako herečka, měla jsem pocit, že tam jsem proto, abych hrála divadlo, ne abych byla nucena přistupovat na určité návrhy. V tomhle ohledu jsem nejspíš dobře vychovaná, protože ani tady, v Itálii, to sice není jednoduché, ale já do dnešního dne všeho dosáhla způsobem, za který se nemusím stydět, tedy tak, abych - jak já říkám - nemusela konzumovat.
V Itálii vám v kariéře jistě musel velmi pomoci i erotický kalendář pro časopis Max ...
Mně se to určitě vyplatilo. Dneska už je to jiné, podobných kalendářů se vydává hodně, navíc si je lze stáhnout z Internetu, takže jejich prodejnost už není zdaleka taková jako v době, kdy jsem ho nafotila já. Tehdy to bylo hodně výhodné, prodala jsem přes čtyři sta padesát tisíc kusů, vydělala jsem nějaké penízky, a navíc získala spoustu fanoušků z řad těch, kteří nechodí do kina nebo se nedívají na televizi, takže mě neznají z filmového plátna nebo z obrazovky.
Váhala jste nad touto nabídkou dlouho?
Už o rok dřív jsem dostala nabídku od jiné redakce, dokonce i za větší peníze, než jsem následně získala od časopisu Max, ale nějak se mi tenhle titul nelíbil. Tehdy jsem si říkala, že kdyby přišel takový časopis Max, tak bych neváhala. A za rok ta nabídka skutečně přišla ... Podle mého se ten kalendář podařil. Akorát že mé fotografie pro časopis Max použila ve stejném roce česká mutace časopisu Playboy. S tím rozdílem, že Playboy je erotický časopis, zatímco Max není. A tak se na stejnou fotografii dívali úplně jinak lidi v Itálii a v České republice. Tady mě na ulici zastavila neznámá paní a řekla mi, jak jsem úžasná. V Čechách mě někdo zastaví obyčejně jen proto, aby mi řekl, jak jsem blbá. Ale v tom se odráží i rozdílnost české a italské mentality. Myslím, že Češi si říkají hlavně negativní věci, Italové spíše ty pozitivní.
Italský Playboy vás nikdy neoslovil?
Já si říkám, že když už fotit pro Playboy, tak jedině pro americký. A tuhle nabídku už jsem taky měla, ale já ještě chvíli počkám. Ta nabídka se pravidelně opakuje a každým rokem je s ní spojena větší peněžní částka.
 Itálie je plná českých modelek, které se tady marně snaží najít práci. Jak se vám podařilo v zemi módy prorazit?
Nikdy jsem nebyla typem modelky, která by mohla fotografovat pro módní časopisy, nejsem žádná nová Herzigová. Tohle dělají hubené holky, takový ten typ ošklivých káčátek, jak já jim říkám. Já byla vždycky použitelná spíš na komerční věci, třeba k focení katalogů nebo reklam na krémy. Na to si obyčejně nevezmou žádnou z těch moderně vyhublých holek, protože ten výrobek potřebují v první řadě prodat. Navíc v téhle komerční sféře je mnohem více peněz. Být na obálce časopisu Vogue je možná prestižní záležitost, ale znám holky, jež fotily pro módní časopisy, a pak se ke mně domů chodily najíst, protože neměly prachy, zatímco já si vydělala reklamou na gorgonzolu. Dva roky jsem pak ten sýr nemohla ani vidět!
Pomohla vám ve vaší kariéře korunka první vicemiss?
Vůbec ne, tady o tom nikdo nic neví. Ze začátku jsem se samozřejmě snažila zdůrazňovat, že jsem byla čtvrtá na Miss World, což pro mě bylo důležitější než nějaká vicemiss, ale tady to nikoho moc nezajímalo.
Určitě sledujete italskou Miss. V čem se nejvíce liší od české Miss?
Stát se italskou Miss je docela dobré, protože vítězka má zajištěné kontrakty na celý rok. Rozhodně je výhodnější stát se Miss v Itálii než u nás. Navíc se tady neurčuje první, druhé a třetí místo, ale ze sta holek se vyhlásí jen jediná vítězka. To se mi zdá dobré. Ale na druhou stranu -já už bych dneska nešla ani do soutěže Miss České republiky.
Proč to, když právě účast na Miss vám tolik pomohla v kariéře?
Zas tak moc mi nepomohla. Navíc to nestálo za tu námahu. Být druhá v roce, kdy já se zúčastnila Miss České republiky, znamenalo vyhrát plavky od Modety a tenisovou raketu. Dneska už ty holky vyhrávají aspoň půjčené auto, které se hodí. Ono se to nezdá, ale když vám řeknou, že máte být v pět v Táboře, tak jak tam dojedete? Alespoň já tehdy jezdila všude vlakem, takže jsem vždycky přijela pozdě. A to už nemluvím o tom, co se o mně po Miss psalo v souvislosti s Kateřinou Stočesovou. Jak říkám - kdybych se žádné Miss nezúčastnila, tak bych byla radši. Už kvůli rodičům to nestálo za to.
Co se o vás psalo?
Třeba že jsem vystrčila Stočesovou ze soutěže Miss World, což nebyla pravda. Mě tam normálně poslali místo ní, protože Káča neuměla ani slovo anglicky. A jak by tam asi mluvila, když tlumočník byl povolen jen pro holky mluvící španělsky nebo rusky?
Tak proč jste se vlastně přihlásila do soutěže Miss?
Než jsem se přihlásila do Miss, tak jsem pracovala jako modelka. A dodnes si vzpomínám, jak jsem dělala nějakou větší přehlídku v Brně, bylo nás tam asi dvacet holek a všechny jsme tam musely být od osmi od rána, přestože show začínala pochopitelně až večer. Neměly jsme nic na práci, ale musely jsme tam za pár korun trčet celý den. A v šest večer přišla nějaká holka, která se zúčastnila Miss, oni ji nalíčili, oblékli, ona se prošla po molu a shrábla deset tisíc. Tehdy jsem řekla mámě, že se na tu Miss snad taky přihlásím, že i když nevyhraji, tak aspoň nebudu muset sedět na přehlídkách už od osmi ráno. Tak to byl jeden důvod. Druhým byla samozřejmě potřeba peněz - věděla jsem, že když se zúčastním Miss, tak budu mít daleko větší honoráře za přehlídky. Rozhodně jsem to nedělala kvůli žádné korunce. Za tu by mi všechny ty bulvární pomluvy rozhodně nestály.
Jakou největší pomluvu jste se dočetla?
Nejvíc mě asi mrzelo, když jsem se dočetla, že dělám v Itálii prostitutku. Údajně mě tady někdo potkal v bordelu.
V souvislosti se svým přítelem Gianluigim Buffonem si musíte užívat pozornosti médií i tady. Italský bulvár je k vám ohleduplnější?
Než jsme oficiálně zveřejnili, že jsme se dali dohromady, tak se každý paparazzo snažil ulovit nějakou naši fotografii. Tomu prvnímu, kterému se to podařilo, vydělala pětatřicet tisíc eur. V tu chvíli mě začalo mrzet, že jsem nás dva nevyfotografovala sama. Takhle si zase aspoň jeden náš kamarád přišel na pěkné peníze. Já byla přesvědčena, že by nám to neudělal, ale částka pětatřiceti tisíc eur ho zlomila. Navíc by mě nenapadlo, že nás dokáží nafotit v sedmém patře na balkóně hotelu. Ale oni jsou tady opravdu vytrvalí.
 Jaký je největší rozdíl mezi českým a italským bulvárem?
Pokud chtějí v Itálii uveřejnit vaši fotografii, pak vás nejdřív opravdu vyfotí. Tady se vám nestane, aby použili fotomontáž, což je v českém bulváru naprosto běžné. Do smrti nezapomenu na fotomontáž, na níž jsem byla s Wesleym Snipesem. On byl do půl pasu nahatý a já v šatech, které jsem měla o tři roky dřív na festivalu v Karlových Varech. Pak to někdo na počítači spojil a napsalo se, že chodím s Wesleym Snipesem. To je v Itálii nepřípustné. Zdejší bulvár neotiskne nic, na čem by nebyla alespoň špetka pravdy. Navíc jakmile tady publikují nějakou vyloženou lež, tak jim váš advokát pošle dopis a oni se vám druhý den omluví. To tady funguje.
Mimochodem, komu budete fandit na mistrovství světa, kde má český tým ve skupině za soupeře Itálii?
Italové jsou naprostí fotbaloví fanatici! Jednou jsem byla se sestrou na utkání AC Milán-Sparta a nějak jsem si neuvědomila, že jsme ve VIP salónku. Sparta o gól prohrávala, takže když vyrovnala, tak jsem měla radost, že je to nerozhodně, a vykřikla jsem nadšením. V tu chvíli jsem bez ohledu na to, že jsem holka, dostala pěstí do obličeje! Druhý den mi volali všichni mí známí, ale místo aby mě litovali, tak se mě ptali, jestli jsem vůbec normální, když si na stadiónu AC Milána dovolím fandit Spartě. Snažila jsem se jim vysvětlit, že jsem Spartě nefandila, že jsem si jenom přála, aby to skončilo remízou, ale nikdo z nich mě nechápal. Než se mi tohle stalo, tak jsem byla přesvědčená, že ať budu fandit komukoliv, tak v tom nebude problém. Dneska už si to nemyslím, takže se budu koukat doma a budu fandit z půlky České republice a z půlky Gigimu. Veřejně bych to však najevo nedala. Copak jsem blázen? Vždyť by mě tady zabili! |
